"...myslím tím, že se klidně vy.erou na loyalitu k zaměstnavateli, na přesčasy hodí bobek a najdou si cestu, jak svého docílit za míň peněz.
Taky asi netouží po hypotéce na třicet let za cenu sebezapření."

Grainne,
tak jedinej člověk, kterého jsem kdy slyšela tvrdit, že je rád za to, že má hypotéku byla Kudla. I když tedy ve verzi "ráda, že si ji vzít může".
Aby po ní někdo TOUŽIL, to jsem skutečně nezaznamenala.

K tomu prvnímu, pro generaci, které určitý základ nebo i lehký nadstandard poskytli ti trapní rodiče, snažící se získat o něco "víc peněz" je to rozhodně snazší než pro ty, kteří měli v čerstvě nabyté svobodě kromě ideálů jenom tu holou prdel.