"Jasně, že to zvládne líp a líp si představí potřeby a zájmy dítete, i kdyby se chlap 100x na hlavu postavil.
Můj MM (možná v předtuše) věnoval své dceři všechen čas, k doktorce s ní chodil výhradně on, ven taky (já jsme prožila v jejím předškolním období 3 pěkné roky v CK a to bylo fákt od 9-20), nicméně nikdy by s takovou jistotou jako já nevybíral kroužky, školu, aktivity, hračky ap."

Není tenhle pocit vlastní nenahraditelnosti základem některých psychosomatických nemocí? Já to tak měla, možná proto jsem byla hozena se synem na dva měsíce do špitálu, abych zjistila, že si ostatní dokáží poradit i bez mého dozoru. Stejně jsem se časem zase vrátila do původních kolejí a teď se z toho snažím vyskočit a je to takové uzdravující a fajn. Ale je možné, že by děti byly bez kroužků celý první stupeň, kdyby to bylo jen na manželovi. On zase líp vaří a je celkově hodnější, takže pohoda by tu nechyběla.