Půlko, úplně chápu potřebu pracovat, případně vydělávat.
Jen od toho odmítám odvíjet hodnotu člověka. Jasně, špičkový kardiochirurg bývá dost často nenahraditelný a takový asi nezabodne skalpel do trámu, aby se věnoval/a vaření bramboračky, jeho veřejná hodnota je skutečně vysoká. Kolik takových je?

Ve většině případů fakt nenastane žádná škoda pro lidstvo, když bezvýznamný jedinec bude sedět doma na zadku a háčkovat dečky. Proto, že někdo nedochází do zaměstnání, není třeba ho hned zařadit do nižší kategorie.

Tedy ne že by mně osobně nebylo jedno, co si o mně kdo myslí.