Grainne, já jsem si vybrala studenta, který neměl vůbec nic a ani jsem nepřemýšlela o tom, jestli něco mít bude. Bylo mi sotva dvacet a potenciální kariéra nás obou byla daleko za obzorem.
Podstatné bylo, že jsem si byla jistá, že se spolu vždycky dokážeme domluvit a vždycky se na sebe můžeme vzájemně spolehnout.
Jestli se s dětmi dá nebo nedá pracovat, o to jsem vůbec nepřemýšlela. Neměla jsem v tomto žádné konkrétní plány. Ani jsem si neuměla představit, jaké to s dvěma dětmi bude. Až když přišly, viděli jsme, kolik naší kapacity vyžadují a jaký model bude pro nás nejlepší. Všechno vyplývalo postupně z aktuálních životních situací, žádný kalkul v tom nebyl.
Já to beru tak, že to, jak se věci nakonec vyvrbily, je odměna za mé čisté úmysly, věrnost a nekalkulování