je to celé nasnímané a vyprávěné očima dítěte a poskládáním toho, co si to dítě pamatuje z vyprávění dospělých
, trochu to působí jako pieta svým předkům, a zfilmované to je taky jako by se to vyprávělo divákovi, který ty postavy taky pamatuje a miloval je...pro film je to takový nešťastný, to uznávám, a Rodinný přítel je tímhle nasáklý nejvíc.