její pozice ale byla minimálně jednodušší než ta jeho - jemu během pár let v nacistickém kriminále zničili nervy, pravděpodobně během mučení dokázal neprozradit další odbojáře (včetně Jiřího, budoucí lásku Vilmy), po návratu domů se setkal se šťastnou Vilmou, která prožívá svou první opravdovou lásku a to právě k Jiřímu, nevítá ho nijak nadšeně ani dcera. Muka v lágru v něm posílila "běsy", které by možná jinak udržel pod kontrolou, antidepresiva tuším nebyla, maximálně se prý pil inkoust . On byl v jejich vztahu ten problémový, původce konfliktů, ale taky ten na ní závislý, kdežto ona ho po návratu 1945 považovala za svůj úděl, blízkou trpěnou osobu. Mě je líto jich obou, jí víc, ale chápu i jeho