dost těžko se to dá ustát, já ho prostě mimo to vidím taky jako vyřízenýho chudáka, a ji neskutečně obdivuju, a připomínám, že ty jeho "běsy" mají svoje důvody a pradůvody...
Moje kamarádka nemá pochopení pro neurotické ustrašené výpady svého otce, kterému kdysi jako pětiletému dali na hlídání dvouletého sourozence a ten se utopil - a já jí prostě už roky opakuju, že nikdo nevíme, co bylo potom, jak to rodiče otruchlili a co pětiletému k tomu řekli - nikdo to s ním každopádně odborně nikdy neřešil

A taky vidím někdy u některých lidí, když ječí jak smyslů zbavení, jak sami v tu chvíli trpí (bacha, ne všichni) a prostě to taky beru v potaz