"svet se v prdel obraci, lidi roupama neví co by tak řeší čím dál větší sra.ky"


Mám z toho podobný pocit. Taky jsme měli ve třídě spolužačku, která byla pomalejší, rychlost diktátu se řídila podle jejího tempa. Ale brala jsem to jako fakt a nijak jsem se nad tím nikdy nepohoršovala. Dělat kolem jinakosti takový tanečky mi nepřijde dobré, děti se mají učit empatii a té se těžko naučí, když budeme všichni unifikovaní a drobné/větší hendikepy se budou úzkostlivě tajit a skrývat. Všichni určitě odsuzujeme, že za bývalého režimu byly hendikepovaní (mentálně nebo fyzicky) zavíraní do ústavů, ale podobným jednáním v malém k tomu zase míříme.