Já jsem husákovo dítě dysgrafik - dyslektik. Dyslexii se mi celou školu povedlo úspěšně maskovat, protože se hodně věcí dokážu rychle naučit zpaměti podle sluchu, nepřišli na to. Prasecké psaní ovšem byl oříšek. Takže vždycky mi soudružka dala do písanky razítko prasete a čtyřku, pětku mi nedala, protože jsem jinak byla hodná. V první třídě jsem kvůli tomu brečela. Pak jsem se naučila fixlovat, oni nám dávali takové papírky, ze kterých se přepisovalo do písanky, takže stačilo dát ten papírek pod stránku a obtáhnout to. Taky na to nepřišli, nikdo, ani rodiče, zlepšila jsem se na dvojku.
Viděno dnes, byla to dobrá zkušenost.
Když jsem pracovala na prvním stupni, věděla jsem dobře, jak je dětem, které "ošklivě píší". Nechávala jsem je psát verzálkou, což velmi pomáhá. Ale šlo to jen do doby, než to zjistili někteří rodiče a byl z toho malér. A tak dále..