"Jde tam o to, že žena je vůči muži submisivní, poslušná, muž je pro ni a v rámci rodiny vždy na prvním místě, jejím životním smyslem je opečovávat manžela a činit ho šťastným."

Asi jsem to viděla na vlastní oči. Manželka diplomata z jisté machistické země – reprezentativní, upravená a velmi sympatická dáma na úrovni. On už celkem tatíkovatěl, působil trochu jako moula. Doprovázela ho všude možně na oficiální akce, věrně ho sledovala psím pohledem, kdykoli mluvil, pokyvovala s hlavou lehce na stranu. Oddaná manželka, ideální pár.

Pak jsem potkala kamarádku, která mi nadšeně vyprávěla, že na jisté velvyslanectví přibyl nový šarmantní pán, úplný pardál, hvězda večírků, a že prý se o něm říká, že je to skvělý milenec. Usoudila jsem, že na dotyčné velvyslanectví zřejmě přibyli dva.

No a co byste řekli – byl to jeden a ten samý! Akorát jsme se ani po dlouhém vyjednávání s různými zainteresovanými neshodli, jestli jsou před rozvodem, nebo zda je to funkční model jejich šťastného manželství.

(Není to další díl historek z činžáku o diplomatovi a jezevčíkovi.)