"A kdyby o mě v dětství měl můj otec zájem, znamenalo by to pro mě mnohem víc než nějaký rituály ve stejný posteli nebo oblíbenej plyšák."

Monty, aha, tak tenhle tvůj příspěvek mi teprve objasnil, co ti vadí na tvrzení o významu stálého prostředí (a plyšáků ) pro malé dítě. Pochopitelně, jestli se o tebe otec vůbec nezajímal, chápu, že bys bývala dala téměř cokoli za to, abys mohla být s ním. Dobře to znám od svých pěstounských dětí, také po svých biologických rodičích touží - jenže, když se pak s nimi setkají, někdy zjistí, že každodenní život s nimi by nebyl žádné terno. Což neznamená, že by tito vytoužení rodiče nemohli být pro děti svým způsobem důležití.