MaMar,
stěhovala jsem se v životě asi osmnáctkrát, spala jsem v desítkách cizích domácností, hotelů, penzionů, a rozhodně víc mě baví být každou chvíli někde jinde než dřepět furt na místě a lpět na posteli. A měla jsem to tak už jako dítě. Ano, chápu, že tohle mohou mít lidé jinak. Dokonce i to, že někdo dává přednost jedné a té samé posteli. Jediné, co nechápu a co mi přijde naprosto bizarní je to upřednostňování jedné postele před vlastním rodičem, pokud se tedy bavíme o dětech. Ani jako dítě bych si tu postel prostě nevybrala.