"kolik skutečně stojí dítě"
- to, co píšeš ty, je podle soudu i otců "nadstandart", oni mají přispívat na "základní životní potřeby".
Ono ty systémové věci jsou vždy vlastně nespravedlivé, nelze je posuzovat individuálně a to je ten problém, jak taky zajistit tu podobnou životní úroveň jako rodiče, když ji má každý jinou (třeba věčné hovory o prům. mzdě, na kterou dosahuje "kdekdo").
Přitom se ani ty základní věci nedají úplně nastavit. Nedávno jsem si říkala, že by měla být snad nějaká denní sazba - dejme tomu padesát korun na den pro dítě - ha, vždyť to je tak ta večeře, co má Riška na talíři! (v balíčku za 30 kč je šest koleček šunky), ale taky to jeho nádobí myju a on pije a koupe se, splachuje, svítí a nabíjí atd., ano nemá hlad a nechodí nahý, ale výdajů je tam daleko víc.

V mém okolí jsou samoživitelky opravdu osamocené, tedy jediné, kdo nese náklady. Dva otcové o svých víkendech předávají děti babičkám. Dva se ztratili úplně, nezájem, neplatí. Jeden chodí akorát opitý žebrat o přízeň a peníze, neplatí, nepracuje, nezájem. Jeden se stará a platí, chtěl by se vrátit, možná by to i mohlo vyjít. A jeden se stará, bydlí o dva vchody vedle, postižené dítě vidí každý den, pomáhá, žena má už jiný vztah, ale pro to dítě naštěstí vycházejí dobře všichni tři. Se střídavou péčí neznám nikoho.