Ropucho, když jsem se před pár lety bavila se svou o tři roky starší kamarádkou, a ona pronesla větu, že v minulosti už by šla se svým počtem dětí do důchodu, říkala jsem si, že to by se mi teda ještě vůbec nechtělo. A ejhle, utekly ty tři, čtyři roky, a já bych se vůbec nezlobila, kdyby už možnost odejít do důchodu přicházela v úvahu. Cítím se pomalejší a tak nějak unavenější, než dřív. Nějaký malý úvazek bych si jistě nechala, ale také bych stíhala udržovat dům a zahrádku, mohla bych strávit víc času s vnoučkem, ke kterému to mám přes 400 km, takže cestou z práce se za ním nestavím , třeba bych se ještě naučila cizí jazyk, se kterým jsem před několika lety začala, a pak to vzdala (nejen ) pro nedostatek času.