" U holky to není takový problém. Vidím to na nějakou soupravu z bílého zlata. Třeba ji hned nebude nosit. Možná ji nebude nosit nikdy. Má možnost jí předat vlastnímu dítěti nebo vnoučeti..." tomuhle proste vubec nerozumim. Dat zlato patnactilete, ktera si nic takoveho neprala a jeste uznat, ze se ji to vubec libit nemusi, tak ji to cely zivot bude zabirat misto v byte (prodat to patrne nebude moct) a pak to da vnouceti (kteremu se to take libit nemusi). Cele to na me pusobi jak zminovana "rodicovska romantika" (ale priznam se, ze ani ne z tohoto stoleti), jaky to ma smysl? Nema narozeniny ta patnactileta?