Len - já osobní zkušenost s postiženým dítětem mám - je ADD, dysfatik. Chodí do běžné venkovské základky. V každé třídě je několik "atypických" dětí. Soukromí se tu moc neřeší - každý ví, že "Pepíček, Anička a Maruška" mají problémy se čtením, a Edánkovi nejde matematika a Francimor je tak mimo, že na některé předměty chodí stále do 1.třídy ač ofiko je zapsán v páté, a ani tak asi učivo 1. třídy nikdy nedá. Je běžné, že učitelka při zadávání úkolú jmenuje děti, kterým úkol krátí (protože postižení, úlevy). Nikdo to neřeší - a neřeší to ani děti samotné - učitelky je od první třídy citlivě vedou k úctě a tolernaci k ostatním a k tomu, že vysmívat se slabším je špatně. To mi přijde mnohem zdravější přístup, než úzkostlivé tajení jakékoliv jinakosti, protože ty děti nejsou blbé a při vzájemné komunikaci si odlišnosti všimnou - a tam mi přijde daleko větší prostor pro nějaké vzájemné ubližování až šikanu.