Tuhle operaci jsem podstoupila v roce 2017. Odhodlat se jít na operaci bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, po měsících bolestí a s tím spojených problémů jsem najednou mohla chodit, aniž bych kulhala a uhýbala bolesti. Operaci jsem absolvovala v červenci jako velmi akutní a do práce jsem šla v listopadu, mohla bych i dřív, nepracuji manuálně, přesto jsem to nechala na lékařích. Operaci jsem nepodstoupila v celkové narkoze, takže jsem mohla začít vcelku brzy rehabilitovat a šla jsem domů asi po pěti dnech. Dostala jsem sebou CD se cvičením, nejhorší byl zákaz sezení první čtyři týdny. Buď jsem ležela nebo stála, ale dalo se to vydržet. Postupně jsem rehabilitovala a začala chodit na delší procházky. Na té rehabilitaci jsem se učila hlavně cviky na zpevnění zad a břicha. Jen si musím dávat pozor, doktor mě upozorňoval, že pokud má ploténka tendenci k výhřezu a záda nebudou zpevněná, můžu se do stejného stavu dostat zpět. Zatím se držím, musím to hned zaklepat, ale snažím se chodit na jógu a SM systém, abych ty záda nenechala zase celé rozvolnit. Držím pěsti, hlavně ten pocit nebolesti je úžasný, což pochopí asi jen ten, kdo v té bolesti žil týdny a měsíce.