Mám pocit, že to tu už někdo před časem řešil a v té diskusi jsem dala tip, jak to funguje u syna (2. st. ZŠ) - někdy v 6. třídě se pod vedením třídní děti domluvily a sestavily tabulku, kde u každého žáka jsou určené 2-3 děti, které pošlou případnému chybějícímu každý den učivo probrané ve škole, ofocené poznámky. Mají třídní skupinu, kde navzájem komunikují, funguje to. Když třeba Franta předem ví, že odpoledne bude posílat výpisky nemocné Aničce, mohl by si dát trochu záležet a psát tak, aby to bylo k přečtení, probudit v sobě pocit zodpovědnosti.

Co se týče heslovitých nebo chybných poznámek, přece není tak těžké zeptat se spolužáka, co tím slovem-heslem učitel myslel, zeptat se někoho jiného, jestli mu příklad vyšel stejně, i tím se student učí, že nemá vše na stříbrném podnose.

Špeky v testech - syn by měl dát učitelce zpětnou vazbu, že ho to mrzí, když ve škole chybí a nemá se kde o zajímavostech dozvědět. Třeba si to učitelka ani neuvědomuje a něco s tím udělá, přestane takové otázky dávat do testů anebo ho odkáže na zdroje, kde si to může přečíst.

Já Renku chápu, že by chtěla mít učivo online, zvlášť když ví, že někde to jde. Natrefila na školu, která toto neumí a nejspíš ani nechce umět, tak může buď hledat jinou anebo se s tím smířit. Možná je dobré se zeptat předem na DOD, pokud má častěji nemocné dítě, jestli škola poskytuje učivo v elektronické podobě, což je rada, která se hodí třeba někomu jinému.

Neškodilo by být trochu nad věcí a věst k tomu i syna, když ve škole chybí, nemusí mít z testu plný počet bodů, svět se nezboří. Nakonec si myslím, že sekundán už by mohl s pedagogy komunikovat sám, budou to jinak vnímat, než když se do věci vkládá maminka.