Já měla nejšťastnější období ve věku 8-14 let. Ve škole mne to bavilo, byla jsem oblíbená, měla hodně kamarádů i zájmů, byla jsem štíhlá a pohledná, ve formě, talentovaná a starostí velmi málo. Taky jsem byla zdravá.
Na gymplu to nebylo zlý, ale starostí a stresu bylo dost. Na VŠ tak nějak podobně. První láska byla trochu houpačka - jako super štěstí, ale taky hodně trápení, což mi vydrželo celé manželství. Ráda na to nevzpomínám, připadám si podvedená. Mateřská s dětmi byla pěkné období, ale zase hodně náročné, protože jsem je měla po roce a byly pořád nemocné a já neměla pomoc. Byly sladké a úžasné, ale já byla vyčerpaná a starosti s nima neubývaly, naopak. Nejmladší neplánovaná, ve chvíli, kdy jsem na to absolutně neměla sílu. Snažila jsem si jí užít, ale pořád jsem řešila existenční starosti a nakonec odešla od manžela. Takže bohužel nemůžu říct, že období s dětma by bylo moje nejšťastnější. Mám o ně a s nimi velké starosti a spoustu práce a zdravotně sama nic moc, jsem unavená a ve stresu. Ale když tu nejsou, taky propadám nostalgii a nejstarší už je 16, za chvíli vylétne z hnízda a budu to asi cítit stejně, jako ty!