Půlko, to je přesný - taky postižený sourozenec, u nás tedy blbě vedeným porodem, o to větší problém nejen mentální, ale i fyzický /je na vozíku/, takže jsem obě těhotenství hlídala jak pes, aby se nic nepodělalo, dobrovolně absolvovala večkerá myslitelná vyšetření i když jeho postižení není na genetické bázi atd. No, nepodělalo se nic, ale jedno dítě má ADHD a druhé ADD a SPU, takže zcela ošéfovat to nešlo. Nicméně oba to zdárně kompenzují a dělají nám radost. Hlídala jsem to zvýšeně do doby, než začaly chodit a mluvit, pak už mi přišlo, že je to dobré, zároveň jsem vždycky věřila, že jsem porodila silné jedince a ono zatím jo, byly nemocné minimálně, přestože navštěvovaly kolektiv a chodily na plavání, odkud jsme běžně v zimě odjížděli s mokrou hlavou atd.
Co se týká otázky tématu - v každém mém životním období je něco, kvůli čemu jsem/ byla jsem převážně spokojená a šťastná i když tam byly i negativní věci. Vlastně si nemůžu vůbec stěžovat /a taky si nestěžuju/, věřím, že jsem dítě štěstěny.