Májo, takhle to má počítám spousta lidí. Na mě padla depka někdy v tom srpnu, když hejhula oznámil, že zase budou roušky tzn. že normální život se skutečně konat nebude. Což je asi tak to jediné, na co se zmůžou. Od té doby, díkybohu, jsem už celkem v klidu, protože jsem pochopila, že stát se může kdykoliv cokoliv a pokud jsem nastavená jako plánovací osoba, musím se přenastavit na žití ze dne na den, jinak mě to sejme. Všichni chtějí horizonty a odpovědi a nikdo je nedostane, protože to vrchnost díky své neschopnosti buď neví nebo to nemá (zatím) v plánu sdělovat. Naučila jsem se tedy nechtít horizonty. Používat zdravý rozum, být laskavá na lidi kolem sebe. Rozhodně nebudu nikoho práskat s rouškou či bez, nebo vyplňovat kdovíjaké online formuláře, kde jsem koho potkala a podobně. Nebudu chodit viru naproti do techtle mechtle, ale zároveň se k lidem nebudu chovat, jako by byli prašiví. A jednoho dne to skončí, jako skončila válka a všelijaké podobné akce dob minulých.