Přidat odpověď
Ale opravdu je to jen o okolnostech a ochotě, kam až člověk půjde dolů.
My jsme to naštěstí neměli, pouze jsem měl mamku u ní doma, kterou bylo třeba několik let vyvádět ven, vozit k řadě doktorů, na psychiatrii (naštěstí neutíkala), uklízet jí, prát jí, stravu a nákupy a občasné mytí zajistila obvodní pečovatelská služba, ale dost šíleně.
Ale kamarád, soused, živnostník, zvukař, měl takhle nechodícího příbuzného s dvěma dětmi v nevelkém 1+1, kde měl na kuchyňském stole věčně rozletovanou nějakou aparaturu, rozdělaný kus své obstarožní dodávky, nebo auta, atd. Dědeček bydlel v předsíni. A děti i rodiče v obýváku rozděleném skříněmi. A postarali se o něj. Podle mne nejméně 5 let. Manželka mu pomáhala s byznysem a byla doma.
Předchozí