....jas..... já si vážím své rodiny a doufám že mě mé děti jednou nešoupnou do domova důchodců. Sice s manželem oba chodíme do práce a do šedesáti budeme platit hypotéku, ale naše životy se netočí jenom kolem práce, utrácení peněz, dovolených a rozvozu dětí na kroužky. Hlavně se staráme o sebe a o svou rodinu (dochovali jsme doma babičku s Alzheimerem a dědečka s rakovinou a to při malých dětech a co? Dalších x lidí máme v rodině nebo v našem okolí. Kdysi se kolikrát bydlelo ve dvou pokojích a neexistovalo, aby se babička šoupla do domova důchodcu, které ještě neexistovali a lidi žili spolu. Je divné jak to dokázali. Maximálně šla na vejminek.

Je mi vás na jednu stranu líto, ale na druhou stranu si jenom zasloužíte, aby vás vaše děti taky šoupli do domova.