Taky bych řekla, že člověk tu "sociální zdatnost" vnímá víc, když má v blízkém okolí někoho sociálně nezdatného.

A téma je to celkem zajímavé. Nechtěla bych hodnotit, které z našich dětí je nejchytřejší, každé se prosadí, bude-li o to stát, každé na to půjde jinak. Obě dcery se snadno seznamují, dokáží vnímat, co je pro ostatní důležité, vychytat tu podstatu (to se hodí u některých učitelů, nebo později nadřízených). Například schopnost sehnat si dobrou práci - to je hodně o sociálních schopnostech, o schopnosti zaujmout u pohovoru, případně schopnosti udělat si kontakty. A nebo o tom, že člověk musí něco umět - a tam se prosadí i ti sociálně nezdatní, ale musí být opravdu dobří.

Syn se o druhé moc nezajímá, hodně se ale zajímá o svět kolem sebe, má neskutečný všeobecný přehled. Ještě nedávno se nechtěl ve třídě bavit s nikým, neměl si se spolužáky co říct. Ale je zase dál, než dřív, o něco dozrál - nedávno dokonce stáhl okno v autě a volal na spolužáky "ahooooooj", což je jev tak nevídaný, že jsem z toho šoku málem nabourala Vysvětlil to tak, že na mezilidských vztazích hodlá pracovat, protože si uvědomil, že je to nutné.

Je taky otázka, co si představit pod slovem nadání. Protože v reálném životě se často prosadí sociálně zdatní blbci.