Půlko,
mě nikdy moc nezajímali "ostatní". Nejsem soutěživej typ a je mi odjakživa dost jedno, jak co kdo má nebo nemá. Veškerý soutěže ve škole mě sraly, nesnášela jsem to a vůbec mi na tom nezáleželo. Nikdy jsem se nikam sama nehlásila, vždycky to někdo udělal za mě. Vlastně to, co mě na škole tak prudilo mě začalo zajímat - až tak, že bych se v tom osobně angažovala - teprve ve chvíli, kdy z toho koukaly nějaké peníze. Neměla jsem touhu být v něčem nejlepší, a už vůbec ne pro "ostatní", dělala jsem vždycky spíš jen to, co mě bavilo, a když jsem dospěla do bodu, kdy už to dál nešlo (třeba u malování), tak jsem toho nechala, protože mi bylo jasný, že na víc nemám, i kdybych se rozkrájela "na takovýhle nudličky". Ovšem ve většině případů nikdo ani nevěděl, že něco takového dělám. Teda zrovna to malování jo, protože jsem uměla v podstatě všechno kromě koně překreslit, holky ode mě chtěly obrázky do památníku, protože jsem uměla dobře napodobit styl Heleny Zmatlíkový, ale jinak jsem si to nechávala pro sebe.