Jen ještě k tomu zodpovědnému přístupu - tím nemyslím jen stále dokola omílanou dezinfekci a roušky. Ale třeba: ruší se karanténa, fajn. (Nepobírám, ale žiju holt v Kocourkově, tak co už.) Ale vnímám jako rozdíl, když jde dítě do karantény a rodina je ujišťována, že opravdu vůbec nic nikdo jiný nemusí řešit a ať žijí úplně normálně a vůbec nic se neděje, oproti dítě jde do karantény, vy být doma nemusíte, karanténu nařízenou nemáte, ale sourozenec třeba nevymete všechny kroužky, nepůjdete v té době na společenské akce apod. To JE prostě rozdíl. Ne v nařízené karanténě, ale v zodpovědnosti spoluobčanů.
A jak se tu stále opakuje, jak se rizikoví mají chránit a chrání sami, no to samozřejmě nestačí, musí být i ti okolní zodpovědní.
Což mě tak napadá, jak to vlastně teď je se školní docházkou? Kdo nechce dítě poslat do školy, má na to právo? (Samozřejmě když dítě doučí tu látku.) Nebo to škola může nepovolit?