Libik, ty se mi zdáš. Nic se neděje? Od března jedeme na krev, abychom poplatili nájem, dojíždění do práce, teď začala dcera dojíždět na střední, takže další výdaje, bude potřebovat nový notebook do školy, nové brýle odkládáme už od května. A když už se situace trochu, trošinku pracovně a finančně stabilizovala u mně (chlap je pořád minimálně o 25% s výplatou níž) tak buch, opět v Praze zavřeno. Od března jedu v režimu, kdy buď spím, nebo makám, abych vykryla rozpočet. "volný" den si "dopřeju", když už nejsem schopná vstát z postele a místo ježdění prospím 20 hodin v kuse. Nejít na směnu za kasu si nedovolím. Zhoršila se mi psychika a to tak, že jsem začala bojovat se sebepoškozováním. Když se mi v pátek večer rozjela angína, odmítli mě hned na několika pohotovostech, protože korona a do pondělí jsem skučela bez penicilínu, než mi ho naše praktická napsala.
A když už to pomalounku začalo vypadat líp, je zase vše v pr.... Jsem zase ve stavu, že kdyby nebylo dcery, mlasknu to do prvního stromu a už mi bude všechno jedno.

A pak přijde chytračka a řekne, že se nic neděje. Chybí mi tu smajlík kopající do zadku....