U nás přespává pouze jednou ročně pár dní kamarádka s rodinou, ale to i díky tomu, že v té době jsou manžel se synem na táboře, jinak by se k nám ani nevešli. Takhle jim uvolním ložnici a sama spím v dětském pokoji.
Máme sice dům, ale máme docela malý byt v prvním patře a dole bydlí tchánovci, kterým je cca 85, což je další limitující okolnost.

Všichni známí a kamarádi naše bytové podmínky znají, takže by je ani nenapadlo nás žádat o přespání. Momentálně nemáme ani gauč v obýváku a matrace navíc taky nevlastníme. Pokud by byla nějaká krize, tak by dotyčný musel spát ve spacáku.

Návštěvy máme taky jen zřídka, je to taky daný tím, že jsme dost stranou a do vesnice to máme víc jak kilometr a vesnice je taky stranou (končí u nás silnice a dál už nevede ). Většinou se návštěvy odehrají venku v altánu.
Víc návštěv by mi nevadilo, ale jsem buď v práci nebo někde pryč nebo honím resty doma a na zahradě.

Sami nikde po známých nepřespáváme, naposledy jsem spala u kamarádky přes státnicemi, protože nebyla volná kolej, a to je už 7 let. Raději bych si objednala penzion než být u někoho v bytě, kde by měl osobní věci, naráželi bychom na sebe v koupelně atd.
Se známými se setkáváme někde na neutrální