Zamlada u nás furt někdo byl, zejména na chalupě. Nyní už to moc ráda nemám, tak zvu opravdu jen výjimečně a lidi, se kterými se opravdu já sama chci být, dobré kamarády.
Rodinu tak nějak přetrpím, když není vyhnutí /např. tchán měl nedávno sraz se spolužáky). Ale je to otravné, prakticky víkend v háji,strávený sezením a posloucháním tchyňčiných stesků (já ji mám ráda, ale 2 dny v kuse je dost...).
Já si hrozně cením volný čas a nemám moc ráda, když mi do programu na víkend někdo hodí vidle.