tu přeci tak nějak máme všichni.

Myslím, že tu není nikdo, komu to nějak fatálně nezasáhlo do života. Někomu úplně, že přišel o podnikání (mám přátele, co měli hotely, restaurace, ubytovny), někdo zjistil, že s partnerem se nedá žít a někdo zjistil, že starat se o děti je příšerné (často muži).. to už si dělám legraci.. a nadsázka, co taky s tím...

My jsme nestihli fůru oslav, fůru rodinných setkání, bohužel i některá poslední rozloučení, některé operace, teď to vypadá dost ošklivě, péči o některé starší příbuzné, lehl kus podnikání, jedeme taky v nějakém divném a nouzovém stavu vlastně celou tu dobu s lehkým vydechnutím - bez roušek přes léto - asi jako u vás všech - mezi tím. Ale jinak to je prostě naprd.