Přiznám se, že v souvislosti se sportem mých dětí mě trápí mnoho úplně jiných věcí než to, zda se malují a co si na sebe oblékají. U nás trenérky vymýšlejí dresy samy a nikdy se to nelíbí všem, někdy skoro nikomu, někdy převažující většině... bez ohledu na to, kam se ten který rok řadíme my to považuju za úplně podružnou záležitost ve srovnání s tím, jak děti dopravovat na z tréninků, z čeho to všechno platit, jak to s tím trénováním nepřehnat a zda poznám, že by bylo potřeba přidat, třeba když je třeba se obtížný prvek, kde sehnat případně trenéra na individuální tréninky a mohla bych pokračovat do nekonečna. Šminky, dresy a podobné maličkosti jako je hudba a rozhodnutí trenérů o týmu u mě spadají do kategorie "tohle mě nezajímá, nechci zešílet". Mě zajímá, aby dítě něco dělalo, rozvíjelo se, bavilo ho to, nezaostávalo za týmem ani po nemoci, netrápilo se kvůli sportu ale zároveň aby pochopilo některé základní principy důležité i v životě, jako třeba že pokud něco chci, musím se o to snažit, ono to z nebe nespadne. A tak. Tahle diskuse už začala být pod moje rozlišovací schopnosti.