Libíku, předevčírem jsme střásali švestky. Víc dobrý nálady aby člověk fakt pohledal, od nejmladšího k nejstaršímu. Přitom švestky byly na pálenici, děti z toho nic mít nebudou (a věděli to). Pálenici dělá soused, co si do loňska pálil pro sebe, s další sousedkou, propuštěnou servírkou. Sbíraj od sousedů i od cest kolem jabka a švestky a pokaždý, jak je vidím, maj nastřízlivo lepší náladu, než kdyby už to cucali. V létě jsme si dělali seno, byla to práce namáhavá, ve vedru, pomáhala nám svážet i ta zmíněná sousedka, která nám navíc půjčila i auto s koulí. Pomáhaly i děti. Většinou u toho byla vždycky zase taková dobrá nálada, jakou ani nedokážu pořádně přiblížit. Přitom seno je pro ovce a pro koně na zimu,
žena se mnou dělala v létě ohrady, mohla by se na to vykašlat, půlka z toho je důležitá pro koně, na kterýho ona jakživ nesedla. Jakou jsme z toho měli radost. Když jsme skládali seno, děti ho sešlapávaly a vyblbly se u toho, já ti ani nevím jak. Kdysi jsme se ženou vypomáhali při sklizních, hlavně u brambor, to byla vždycky parta, smálo se, povídalo se, společně se jedlo... Myslím, že kdo nezažil, nepochopí, ale já zažil a mám za to, že na něco takovýho, aspoň občas, jsou lidi dělaný. Trochu to nahradí grilovačka, nebo sportovní zápas, nebo něco jinýho, ale občas to do života chce zaradovat se z plodů společnýho úsilí, vleje to krev do žil.