Bouřko, hlásím se k minimalistické dýňové polévce - hokkaido je oranžová i sladká dost. Dělala jsem předevčírem - cibule osmažená, na to kousky dýně, zalít vodou, přidat sůl, uvařit doměkka, rozmixovat se smetanou na vaření. Na talíři dozdobit zakysankou, opraženými dýňovými seminky a osmaženou cibulkou. Když je v rodině alergie na zázvor, bezlepkář a vegetarián, tak se vaří pokud možno jednoduše. Máslovou dýni máme rádi pečenou, pokapanou olivovým olejem.

Na podzim dávám na stůl svícen a po večerech zapaluji čajovky. Jako plamínek na zahřátí duše a vzpomínku na ty, co jsou už v jiném vesmíru.

Pro Rišulku: kdysi mi kolega v práci vyprávěl, jak jeho babička dělala řepánky - v podstatě jsou to buchty s mákem, kde do makové náplně se místo cukru dá nastrouhaná uvařená cukrová řepa. Tenkrát jsem je upekla, měly v práci úspěch, kolega byl nadšený. Řepa není pro mne běžně dostupná, takže osvedčený recept nemám, ale google jistě poskytne - hledej řepánky.