Mně teda nic neskončilo a žiju téměř stejně jako před Covidem. Moji blízcí , i ti rizikoví, taktéž. Jen si o něco víc myjeme ruce a občas někde nosíme roušku. Nehysterčíme, nenadáváme, přizpůsobujeme se stávajícím okolnostem a užíváme si života. Máme se dobře.
Jezdíme na výlety, chodíme do restaurací a kaváren, na výstavy, do přírody, stýkáme se s kamarády a příbuznými. I pusu si dáme. Lístky do divadla a na koncert koupíme. Když ho zruší, nezruší nás to...
Člověk by měl být adaptabilní. A když není, tak by se to měl naučit. Taky by se měl naučit brát život a události v něm tak, jak přichází. Nehroutit se předem z něčeho, co třeba vůbec nenastane. Když to nastane, tak se s tím vyrovnat. Nebýt hysterický, předem úzkostný, nenadávat pořád na něco, nevymýšlet pořád přiblblé přezdívky ministrům, nehledat pořád nějaké pseudoviníky… Měl by myslet na blaho ostatních a nebýt sobecký. A měl by být i sobecký a myslet taky na sebe. Prostě žijte vesele dál, i v rouškách a s Covidem.