Ne, babi, pro mě i mého manžela bylo po velmi dlouhou dobu na jednom z předních míst přistupovat k životu odpovědně, pracovitě a zajištěně a nezřídka jsme si dělali starosti, co bude (a dokonce jsme je i reálně měli) a pak najednou lusk prstu a dali bychom barák, auto i kocoura za možnost polykat, snažím se "trpícím" předat tohleto tak bolestně vykoupené zjištění.
Můžu tím být otravná, ale říkám si, doprdele, ať neumřel zbytečně