Ropucho, ta první, která na tom byla nejhůř, tak se i s pomocí našeho tehdejšího psa srovnala, byl na ni hrozně hodný (nechal si vše líbit), dokonce se přestala bát i tmy a nechala si sahat na zadní tlapy. Umřela jako spokojený pes v mém náručí. Druhá byla trhlý magorek, ta byla naprosto živelná až do konce, padala radostí ze schodů a byla hyperaktivní. Taky umřela doma v pelíšku. Současná je rozvážná dáma, héérečka, chce mít paničku jen pro sebe, v útulku se vyloženě stranila osatních psů. Je trochu mimoň, moc hodná, ale nechce se mazlit, jen občas a je neuvěřitelně urážlivá (ale to je spíš legrace). Každá jiná, každá trochu praštěná, každá osobnost