kdoto,

od začátku září jsem nešla domů před šestou večer.

On je sakra rozdíl učit matiku, češtinu, jazyky a pak třeba přírodopisy nebo tělocviky. Jde hlavně o to , kolik času člověk musí věnovat opravování. Na prvním stupni mi to zabralo víc času každý den, na druhém je to nárazovější, ale pak je to víc hodin najednou. Takže člověk musí dobře rozmýšlet, kdy si vybere které sešity, kdy dá které třídě test atd., aby ho to nezavalilo.

Taky jsou učitelky, které neopravují. Počítají společně, domácí úkoly zkontrolují tak, že si na začátku hodiny přečtou výsledky a maximálně soused v lavici oznčuje chyby, a mají hotovo. Jenže z toho nepoznáš, kdo kde a proč udělal jakou chybu. Když děti nejsou zvyklé samostatně počítat bez stresu z testu, tak pak v testu plavou, ale když je necháš dělat samostatně, je zase nutná ta kontrola a to nejen výsledků...

Nebo třeba ve fyzice si většinu pokusů a činností pro děti musím vyzkoušet odpoledne ve škole, doma na to nemám vybavení.

Jinak u nás třeba některé učitelky jsou domů opravdu hned po výuce, ale bývají tam ráno už hodně před sedmou. Hlavně prvostupňové. Druhostupňové zase mívají dost volných hodin, takže třeba stihnou opravovat v nich, ale já si pokusy nepřipravím, když se v mé třídě o volné hodině učí .

Podle toho, jak je kdo dlouho na pracovišti, se nedá soudit, kolik toho dělá a jak dobře. U nás člověk, co ho najdeš ve škole klidně i v deset večer, odvádí práci hodně mizernou (to se ví, většina z nás má s jeho výukou osobní zkušenost, většinou přes vlastní děti, ale někdy stačí i jen za něj suplovat) a obchází své povinnosti, jak jen může (třeba zneužívá uklízečky na svoje dozory). Ale navenek se může prezentovat, že je tam od rána do noci .