Kdoto,
ta náročnost je hlavně u syna, u dcery je to celkem v pohodě. Jenže u syna jde o náročný gymnázium, jedou celodenně i v běžným režimu, mají předměty,který na běžných gymplech nejsou a diskutujou celkově mnohem víc než jinde.Mně přijde jejich rozvrh zběsilej i normálně a on sám tvrdí, že sebelepší distanční výuka nenahradí běžnej režim.
A je to taky tak, že ten distanční systém ne vždycky dobře zvládají, naráží to na jejich schopnosti v určitým věku,vyzrálost, třeba.
Uvedu příklad-měli zeměpis, oběh Země kolem Slunce, kolem své osy, dopad slunečních paprsků atd. Vlastně celkem zajímavý téma. Dostali online výklad, odkaz na srozumitelný a hezky udělaný video , sami si vytvořili názornej obrázek...
A pak byl testík. Padaly kule a čtyřky. Až na moje dítě-ale proč?
Ona za mnou byla,že je z toho úplně blbá Přišla jsem na to,že pasivně sice všechno chápe, video pěkný, v učebnici dobře vysvětlený. Jenže když měli aktivně označit, ve který zemi je právě jaro, letní slunovrat atd, taksi byl občas problém, že nevěděli přesně, kde se ta daná země nachází a ačkoli to třeba v to videu jasně bylo, pořád nechápali, že fakt nezáleží na vzdálenosti Země od Slunce.
Učitelka má ve třídě zpětnou vazbu,vidí reakce dětí, šumění v případě, že něco obecně nechápou, obličeje,výrazy, můžou si hned pořádně něco vyzkoušet. Ono se to někdy zdá jako nepodstatný a starší žáci,studenti, si s. tím poradí, ale rozdíl to prostě je.