My měli naši soudružku. Milou, hodnou, chápající. Mě nechtěli ze školky pustit do školy, zdála jsem se jim zaostalá. Bylo mi 6 těsně před nástupem do školy.
Nakonec jsem šla. Škola mě strašně strašně bavila, měla jsem samý jedničky a naše soudružka byla nejlepší na světě. na zahradě ve svém domě měla dva plechový panáčky, kteří při větru vzájemně řezali pilou dřevo. Chodila jsem se tam k ní na to dívat-bydlela kousek od našeho domu. A vzhledem k tomu, jak jsem se chovala, by mi dnes asi diagnostikovali ADHD, ale tenkrát se to tak nebralo Prostě mi trpělivě vysvětlovala, že opravdu nemůžu kdykoli jít krmit ptáčky, když máme hodinu, že opravdu nemůžu kdykoli vytáhnout červeně kostičkovaný látkový ubrousek a svačinu, když přece máme ještě počty...
Mám na první stupeň naprosto idylický vzpomínky