No to je dobrý, moji bráchové jsou prostě jiní, nejsou povídaví. Jasně, že spousta věcí je tak, jak říkáš, ale když si chci ulevit a "postěžovat" na život, volám kamarádce. Když chci zajít na kafe, na výlet, na welness v komorním sestavení, volám kamarádce. S ní si prostě zanotujeme, víme přesně, co potřebujeme. Bráchové jsou prostě chlapi a ženským "záležitostem" nerozumí. A protože už nemám manžela je mou spřízněnou duší kamarádka, té patří to číslo 1 v seznamu.