"Moje sestra je báječná, ale já prostě nejsem ani šipkař, ani dobrovolný hasič, ani neujedu na kole 100 km denně, už dávno neumím žít na vsi a nerozumím jejímu humoru (ani ona mému)"

Libiku,
moje nejlepší kamarádka je pořádkumilovná osoba, ráda peče, má ráda malé děti, čte romantickou literaturu, žije na vsi a často nerozumí mému humoru. A je to víc člen rodiny než moje sestra, resp. ten vztah je úplně jiný než se sestrou, se kterou se sice taky nemlátíme navzájem klacky a při občasných setkáních se třeba i zasmějeme, nicméně moje sestra je neurotická osoba se sklony k hysterii a to já prostě blbě dávám. Navíc to pokračuje v další generaci, syn se zase kamarádí s jejím prostředním synem (jsou stejně staří), jsou v podstatě taky jak dva bratři.

Šipky, hasičství a jízda na kole, to jsou jen takové pičičandy okolo, podle mě je podstatný, aby si lidi sedli jako lidi. V nějaký zásadní "lidský složce". A tam je fakt úplně jedno, co je nebo není "krev", nebo ještě jinak, ta "krev" je právě ta složka, kdy to do sebe zapadne. No a když to není, tak to nevytvoříš.
Na vztahy ze slušnosti nejsem moc stavěná, snažím se jim vyhýbat, asi jak se to u nás v rodině nepěstovalo, nenaučila jsem se to brát jako "normální".