Co je přesně osobní lockdown?
Dělám vše, jak je přikázáno. Ve veřejných prostorách nosím roušku, při vstupu do obchodu si vydezinfikuji ruce. Nikde se na nikoho netlačím, ale to jsem dělala vždy. Občas mě překvapil někdo ve frontě, třeba v lékárně, kde udržuji disktrétní mezeru, že se do ní chtěl vecpat, ale to je asi jako se zipováním v autě. Bude to trvat déle, než to lidi pochopí.
Mám částečný homeoffice, ale uvědomuji si, že spousta lidí ho prostě z podstaty své práce mít nemůže. Třeba moje kosmetička, kterou jsem navštívila. Stejně tak nechci propásnout termín na masáž příští týden. Jednak se nebojím a jednak chci malinko přispět k pohybu ekonomiky. To že chodím běhat a se psem mi přijde tak přirozené, že to nemíním vynechat nikdy. Ostatně moje bordera by byla nešťastná. Pohyb potřebuje. Kdyby byly otevřené restaurace, asi bychom uskutečnili plánovaný výlet na jižní Moravu na konci října. Takhle asi zůstaneme doma, výlety s tatrankou v batohu kolem zavřených vinných sklípků by mě nebavily. Nějakou společnou akci s kamarády asi teď neuskutečníme, tak to asi bude lockdown. Ale trpím, ne že ne