Pavlo, já kolem sebe vyděšené lidi opravdu naštěstí nevidím. Nevím vlastně, jak je to možné.
Čtu si občas tady na rodině, samozřejmě na FB a na Novinkách mrknu na diskuzi a i tam často převládají lidi, co jsou spíš naštvaní na to, co se děje v celkové atmosféře, než aby se báli.
Myslím, že to v lidech nějak brzy nějak "bouchne".

Naši senioři 80+ běžně chodí mezi lidi (na jaře ale nechodili), babička byla dnes fakt naštvaná, že jí zavřeli kostel a kavárnu (chodila denně) a zůstal jí tedy les a procházky v něm. Je to čistě jejich rozhodnutí.

Osobně si myslím, že ale opravdu mnoho mnoho lidí je oslabeno tím vším mediálním šílenstvím, omezením sociálních kontaktů s nejbližšími, strachem ze smrti (výčtem mrtvých atp...) a že jim to opravdu zdraví nepřidá. Definice zdraví se definuje totiž i jako pohoda psychická. Cha...jeden činitel mluví o mrazákách s mrtvolami na ulici, druhej o statisících zemřelých, třetí o...jen doufám, že za to někdo půjde za čas před soud.

Ale jak říkám, máme kolem sebe asi jinou "bublinu" lidí, lidí normálních a rozumných, běžně zodpovědných, žijících v nějakém menším omezení, ale ve své podstatě celkem normálně.
Jo, jsem za to vděčná, že to tak máme.

S čím bych se opravdu nehodlala smířit je to, že by mi někdo přikazoval bát se druhých lidí, distancovat se od nich, brát je jako nepřátele, nebo nějak bojovat proti nim z jakéhokoliv důvodu - pokud si to tedy oni sami nebudou přát. Ne, nebojím se lidí, nebudu se jich bát...jsem k nim ohleduplná, ale strach z lidí je pro mě odpornost, ke které nás teď pod rouškou strachu nutí.