Snažím se vyvážit snahu o maximální hygienu na straně jedné a zároveň na straně druhé snahu být v co nejbližích vazbách s lidmi. Hlavně s těmi, na které to teď hodně psychicky dopadá a poskytuju jim určitej psychosupport jak odbornej, tak lidskej.

Takže minimalizuju osobní kontakty a naopak velmi navyšuju kontakty telefonické a chatovací.

Pokud se s někým setkat osobně opravdu potřebuju, tak to řešíme tím, že se potkáváme venku. Třeba jednomu kamarádovi, který bydlí v chatě bez zavedené vody, peru prádlo; ale předá mi ho venku před domem v pytli, dovnitř nejde, a pak si stejně vyzvedne to vyprané, a plkáme spolu pak přes messenger.

V MHD a vůbec všech interiérech nosím FFP2 respirátor, teď už ho nosím i na pražských ulicích, pokud tam není poloprázdno; u nás na vsi, kde potkám maximálně kočku, ho samozřejmě nenosím.

Domů teď nechodím skoro k nikomu, krom jedné výjimky, kde to z podstaty věci jinak nejde, protože jde o kamaráda téměř nepohyblivého a poskytuju mu určitou pomocnou péči. U něj doma si beru FFP3 nanoroušku, protože je pohodlnější než respirátor a při fyzické dřině, kterou s ním mám, bych se asi rozpustila v potu :) Respirátor jsem měla jen tehdy, když jsem zrovna byla sekundární kontakt covid, nebo když někdo z nás dvou či jeho asistentů vypadá lehce nakřáple.

Respirátory zatím oba s mužem používáme většinou pokaždé nové (manžel je v práci v respirátoru nonstop a sice fasuje od zaměstanvatele, ale nedostatečný počet, takže dorovnává vlastními), ale ty použité vždycky přesvítíme v germicidce 254 nm (tvrdší UV ničí covid v řádu max. minut a hlavně to pohubí případné bakterie, které by se narozdíl od covidu, který chcípne sám, mohly tteoreticky pomnožit) a schováme je "na horší časy", o nichž v tuhle chvíli nemůžeme vědět, jeslti přijdou, ale kdyby, tak by těch respirátorů pak mohl být nedostatek. Navíc dost respirátorů rozdávám blízkým, kteří si je nenakoupili včas za nízké ceny, tak prostě respirátory šetřím, i když jich máme zatím dostatek.

S mužem oba nosíme v kapse malou lahvičku s desinfekcí (použili jsme prázdné maličké s rozprašovačem od cutaseptu) a hlavně oba máme z práce zažitý návyk "prevence kontaminace", takže jsme zvyklí myslet na to, kterou rukou se čeho dotýkáme a kterou máme "nekontaminovanou", což se hodí třeba v MHD, jelikož přenos přes povrchy třeba u těch nákupů je velmi málo pravděpodobný, zatímco u ohmataných madel je dalko rizikovější. A desinfikujeme si ruce v příslušných situacích jak pro ochranu svoji, tak pro ochranu okolí, tj. před a po. Kde to jde, dávám přednost mýdlu a vodě, ale bohužel to většinou nejde.

Co se týče nákupů, nakupujeme prakticky jen online, což jsme ale dělali vždycky, protože v naší vlčí řiti není obchod:) Nákupy necháváme jeden den "v karanténě". Tj. trvanlivé věci prostě z tašek vybalíme až druhý den, chlazené dáváme v lednici do jednoho "karanténního" šuplíku a vyndáme je pak do lednice druhý den. Přenos covid přes povrchy zaznamenaný je, je v porovnání s kapénkovým přenosem naprosto minoritní, ale přesto existuje, takže pečlivější jsem u téhle karantény věcí, pokud je nesu někomu z rizikových blízkých. Víc než do druhého dne nepovažuju na nutné. Na jaře jsem nechávala dýl, protože první studie v tomhle směru vycházely na hodně dlouhé přežití; postupně další studie to upřesnily a zahrnul parametry nestálých teplot, světla, enzymů v sekretech atd., takže reálně za mě do druhého dne je v klidu.

pečivo prakticky nekupuju, peču vlastní, jen občas koupím rohlíky na strouhanku, tak ty prostě tiše uschnou a ztvrdnou a covid u nich neřeším:)

Oblečení řeším, pokud v něm jdu do práce, manželovo dtto (pracujeme oba na rizikovém místě). To pak svklíknem všechno rovnou u pračky a peru po jednom použití. Z normálního pohybu venku oblečení nijak speciálně neřeším, ale doma se převlíkám, protože jsem prostě zvyklá přijít, osprchovat se a převlíknout do domácího covid necovid:)

Spoustu věcí mám prostě zažitých, vlastně se teď nutím nad nimi přemýšlet, jsou to pro mě automatismy :)

Syna do školky nedáváme už skoro měsíc, do školy jsme staršího nechávali s tím, že byl jen na vyučování a brala jsem ho před obědem a družinou, protože tam se pak míchají třídy. Ale po prudkém zhoršení situace minulý týden jsme ho už i ze školy stáhli, po dohodě s vedením školy i jeho učitelem, nebyl to problém, synův učitel se mnou opakovaně konzultuje vývoj epidemiologické situace už od září a nechával si ode mě i poradit v některých opatřeních ve škole. Teď už je to s online výukou jedno, jsem doma s dětmi. Což je na jednu stranu fajn, na druhou stranu můžu být doma takhl emoc jen proto, že jsme před třemi týdny přišla o práci, která mě měla teď na podzim živit jako ta halvní, takže holt něco za něco. Ale teď jsem asi radši, že je to takhle, následující týdny budou velmi zlé a prostě to budeme muset překlenout z úspor. Pak snad najdu něco nového.