Voní mi toho dost, miluju přírodní levanduli, nemusím umělou, ale když sklidím tu svou ze zahrady a mám jí tu v míse na uschnutí, líbí se mi, jak voní, když kolem ní projdu.
Kdysi v dětství jsem měla ráda jednu vůni, kterou používala babička, byla to úplně obyčejná toaletka od Yves Rocher , už jí dávno nedělají a před rokem jsem úplně náhodou našla svíčku Yankee candle, která voněla stejně - až z ní jsem zjistila, že jde o zimolez. Tak tu jsem si koupila a občas si jí babičku připomenu.
Voní mi jasmín, šeřík, růže, ale fakt jen ty kytky, ne už většinou to, co je z toho vyrobený.
Z parfémů mám pár svých oblíbenců, které průběžně nakupuji už mnoho let. Novinky vyzkouším, ale pak se vracím ke stálicím typu Un Jardin Mediteranée od Hermés.
Pachy nevyhledávám, ale nehroutím se z nich, dokážu to nějak v mysli odfiltrovat, takže když jsem pracovala v nemocnici na lůžkové chirurgii a bylo potřeba pracovat i s nevonícími lidmi, neměla jsem s tím problém.