Dřevo... miluju vůni muže pracujícího se dřevem,
Kvetoucí azalky, ale hlavně ten nakysly pach jejich listů, když kvetou. Jedna z mých najranejsich vůni z dětství, z nějakého výletu do Průhonickeho parku a později jsem ji musela hledat a pátrat po ni, co to bylo. Byla zapsána v mozku, ale nevěděla jsem, co to je.
Pravidelně, když kvetou, stavám u jednoho pomníku padlým a nasavam. Vypadám tam asi, ze se stále a stále dojímám na osudy vojínů. Což je taky ale fakt..

Na pachy škoda času a pohybu prstu po klávesnici..nerada to čtu ani píšu.