Musíš chodit s ní, to jediné funguje. Já takhle chodívala s dcerou, nejdřív na procházky, indiánský běh, pak na lehký klus, kecací tempo, na hodinku, hodně jsme toho probraly, nakonec to bylo fajn, taková naše chvilka. Dítě v tomhle věku se samo hýbat nepůjde. Dcera si zvykla, vyvenčili jsme při tom pejsky. Máme tedy štěstí na přírodu za barákem. Teď běhat nesmí, ale musí posilovat střed těla, našla si online fitness trenérku a denně podle ní cvičí a baví ji to moc.

Teď řeším syna. Taky 12 let. Normálně sportovec, měl úraz, takže dva měsíce nemohl dělat ty své sporty a teď už by to šlo, ale zase je to zrušené. Takže taky obden ven, se mnou a se psy. Je to ale takové to lehké vydírání, aby mohl hrát na PC. Jenže ono to jinak nejde, protože by u toho seděl a nehnul se. S ním je to horší, holt puberta, nejdřív se ksichtil, že "musí" ven, pak zase, že běhám moc pomalu, na kecání se mnou není, ve výsledku mu dám mobil, domluvíme si trasu a běží podle svého. Přes počáteční pubertální řeči to funguje. Bývá to na hodinu, dnes mám v plánu tak hodinu a půl. Děláme to tak pravidelně obden a je to znát na jeho i mojí postavě