Je mi taky úzko. I když vím, že i mladší ročníky (přičemž já už jsem nejspíš za hranou) mohou mít problémy, tak o sebe a svou domácí bublinku strach až tak nemám. Tíseň mě svírá kvůli rodičům a starým lidem obecně.

Snažím se být optimistická. Neklesat na duchu a předávat pozitivní energii. Dle reakce okolí se mi to nejspíš daří, a to mě dobíjí. Na druhou stranu mi energii odsávají tupci. Včera jsem v němém úžasu sledovala pár minut online přenos ze Staromáku. Nevěřila jsem vlastním očím a uším. Přišpendlilo mě to do křesla a k dobré psychice mi to rozhodně nepřidalo.