je mi pod psa... podzim je pro mne po psychické stránce vždycky mizérie a musím si plánovat drobná světýlka naděje, protože jinak jsem schopná se propadnout do beznaděje a splínů... těšívám se na různé akce jako vinobraní, signal festival, lampioňák, halloween, snažím se někam jet aspoň na víkend (teplo, voda, světlo), adventní trhy se svařákem a punčem, rozsvěcení stromků, mikulášská... letos všechno padlo, už teď vím, že nebude ani nic před vánoci... zima, mlha, déšť, málo světla, vyhlídky žádné... do toho nemoc střílí už všude kolem nás, zatím všichni vyvázli (zdá se) bez obtíží, ale je to čím dál blíž a častěji...
nedělají mi dobře zprávy, nelíbí se mi ultra názory (dezinfekce jogurtů vs je to jen rýmička), děsí mě kolik lidí je schopno sdílet (a snad i věřit) konspirační teorie... nejvíc mě vyděsil vlastní (obvykle velmi racionální) otec s tím, že mu sestřenice poslala nějakou teorii a "no kdyby to měla být pravda" a "něco na tom je"
s hrůzou sleduju, jak lidé, o nichž jsem si myslela, že je celkem znám, podléhají iracionálním myšlenkám a nechávají se ovládat...
jsem zhnusená z politiky, médií...
nejhorší je, že nevidím konec...
zaplať pb za sudé týdny, kdy chodíme do kanceláře a den dostává aspoň trochu normální rytmus (oproti HO)