Nemoc jako takovou si nepřipouštím,asi proto,že ve svém okolí mám jen pár nakažených bez příznaků nebo s minimálními příznaky.
Ale jinak mám ráda, když život jede ve svých kolejích. Te""d jsou děti doma, s tím jsou spojený problémky, o kterých se tady už psalo,škola atd. U nás navíc stesky až agresivita kluků kvůli posilovnám, dcera se tu každé odpoledne roztahuje s online tréninky a pak fňuká, když j nejdou natočit úkoly tak,jak si představovala. navíc jsou všichni řád hladoví.
A já nežiju. Prostě na sebe kašlu. žeru a žeru, je mi to fuk,ještě než jdu spát, vyplením ledničku. Chodím v pyžamu, nečesaná, nenamalovaná. Moje vina, ale nemám nějak motivaci se dokopat.
Včera jsem utekla, jela jsem do Zary home, mýho oblíbenýho obchodu. Učesala jsem se ,normálně oblíkla, navoněla, namalovala. Koupila jsem si tekutý mýdlo se zázvorem, krásnou nadýchanou podložku k vaně, dva povlaky na poštář z toho jejich lněného programu, taťkovi skleněnou holubičku , vánoční, do urnaskříňky, mámě chlupatej polštář.
Přijela jsem domů, šťastná, v mekáči jsem nakoupila dortíčky a kaffe a cestou jsem zavolala kamarádce, ať se okamžitě dostaví, na dortíčky a kafe, že za dvacet minut jsem doma
Strašně mě to nakoplo avím, že musím denně něco takovýho podniknout, jinak s ezblázním.